Kamzíková ulice spojuje Železnou a Celetnou ulici v Praze 1. Podle Oldřicha Pleiera, majitele domu U Černého slunce, se ve 14. století nazývala Pleierova. Později byla označována jen jako za Karolinem. Současný název, odvozený od domu U Bílého kamzíka, se objevuje až v 18. století.
O dvě století později, na jaře v roce 1994, zde otevřel Pepa Munzar, řečený Mungo, nový bar – Galerie Kamzík. Toto místo si neobyčejně rychle získalo značnou proslulost mezi pražskou bohémou. Mungo byl totiž obdařen velice vzácným darem, patřil mezi vyvolené, kterým se říká integrátoři. Tito mágové dokáží mezi sebou provázat lidi, kteří by se v normálním světě míjeli. Takto se v Kamzíku začali potkávat umělci a Umělci všeho druhu s politiky skoro všeho druhu, drobní akcionáři se spekulanty, novináři, psavci a kreativci z reklamních agentur s modelkami a fotografy, navrátilci z dalekých krajů s ženami z domácnosti toužícími po dobrodružství po boku oduševnělých krasavců pestrého věku a zkušeností. Po desáté večer dorazila vlna žíznivců z okolních biografů a divadel zapít či zapomenout kulturní zážitek.
Rušno bylo na vernisážích autorských výstav a když se zahajovaly výstavy společné, zvané Pel-mel, Kamzík praskal ve švech. Posedávalo a popíjelo se jak v pasáži, tak i v uličce před vchodem.
A hrála muzika. Americký novinář a spisovatel Emanuel Burgin napsal do San Diego Sun, že do Kamzíka dorazil poprvé po zvuku Stounů, které slyšel až z Železné ulice. Když dychtivě otevíral dveře, celý Kamzík řval Jumping Jack Flash. Mnozí hosté v družné zábavě setrvali až do rozbřesku, aby to měli blíž do práce a nemuseli se zdržovat cestou domů.
Po třech letech – v roce 1997 – Kamzík, těhotný intelektuálním přetlakem, porodil legendární kapelu Vrať se do hrobu. Ta se tak letos dožívá 20ti let služby rock’n’rollu. Jejím prvním frontmanem byl samozřejmě Mungo a kmenovým repertoárem se stali Stouni.
Od té doby se mnoho změnilo. Někteří umělci se stali politiky, zatímco politici nikdy umělci, ženy se vrátily k rodinám, agentury změnily několikrát název a majitele, modelky opustily fotografy kvůli hokejistům, drobní akcionáři se stali méně než drobnými. I Mungo obhlíží svůj milovaný lokál již jen z obrazu na zdi.
Duch Galerie – Mona Lisa s kamzičími rohy – je však nesmrtelný. Do baru přicházejí noví hosté a páří se s pamětníky. Zase se vystavuje a Kamzík po letech opět pořádá Pel-Mel.
Je to renesance oázy pohody a bezpečí? Například tsunami zde nehrozí. Galerie Kamzík je 194 metrů nad mořem.